Do hrnku rozdrobíme droždí, rozmícháme se špetkou cukru, lžící mouky a několika lžícemi vlažného mléka na hladké těstíčko. Necháme asi 15 minut, aby vzešel kvásek. Potom utřeme tuk se žloutkem a cukrem, přidáme vanilkový cukr a strouhanou citrónovou kůru. Přidáme vzešlý kvásek, mouku se špetkou soli a vlažným mlékem zaděláme těsto. Tužší těsto, přikryté utěrkou, necháme asi hodinu vykynout, vyklopíme na pomoučený vál a rozdělíme na stejné dílky. Z každého dílku vyválíme tenčí pramen (váleček asi jako malíček), který stočíme do tvaru spirálky na tukem potřený plech. Po vykynutí potřeme jidáše rozšlehaným vejcem, případně s trochou mléka a rychleji je upečeme. Částečně vychladlé obrátíme a potřeme medem. Jidáše můžeme také připravit ve tvaru malých houstiček, dvojité spirály, ve tvaru písmene S apod.
Jidáše mají připomínat provaz, na kterém se Jidáš oběsil. Podle staré pověry se jidáše pokapávají medem, neboť med na Zelený čtvrtek požitý chrání od hadího uštknutí. Jidáše jsou prý symbolem života. Je pozoruhodné, kde naši dávní předkové na tuto myšlenku přišli. Základní kód života, informační spirála DNA, je právě takto stočena uprostřed každé živočišné buňky. Zvláštní kámen u vchodu proslulé pravěké hrobky Newgrange v Irsku je celý pokryt rytinami zavinutých spirál. To něco napovídá. Těstové spirály se jedí v den smrti boha - v křesťanském pojetí je to ukřižování Krista. A každý z pojídajících si maže jidáše medem, magickou látkou nabitou silným energetickým potencionálem, která je schopná nadlouho uchovat a konzervovat to, co do ní bylo ponořeno. Jidáše byly zřejmě původním pečivem pohřebních hostin. Ze starých záznamů vyplývá, že točenice a mrváně vhazovali pozůstalí za nebožtíkem při zasypávání hrobu a přinášeli je na mohylu ve výroční den, jako oběť zemřelým.
Žádné komentáře:
Okomentovat